Vysvětlení pojmů

1. Povolení pro vyslání

V kterých případech je nutno získat povolení pro vyslání?

Povolení k vyslání je požadováno, pokud

  • je do Rakouska vysílán Bulhar, Rumun nebo příslušník třetí země,
  • vyslání provádí podnik se sídlem v Bulharsku nebo Rumunsku v neliberalizovaném odvětví (viz k tomu kapitola 1.7.) popř. podnik se sídlem v třetí zemi,
  • práce, které jsou předmětem vyslání netrvají déle než 6 měsíců,
  • a  Bulhar, Rumun, nebo příslušník třetí země není do Rakouska vysílán na dobu delší než 4 měsíců.

2. Pracovní povolení

Kdy je nutno si obstarat si pracovní povolení?

Pracovní povolení je požadováno, pokud

  • je do Rakouska vysílán Bulhar, Rumun nebo příslušník třetí země,
  • vyslání provádí podnik se sídlem v Bulharsku nebo Rumunsku v neliberalizovaném odvětví (viz k tomu kapitola 1.7.) popř. podnik se sídlem v třetí zemi,
  • vyslání pro výkon prací bude trvat déle než 6 měsíců nebo pokud bude příslušný bulharský nebo rumunský občan či příslušník třetí země do Rakouska vysílán na dobu přesahující 4 měsíce.

3. EU-potvrzení o vyslání

EU-potvrzení o vyslání potvrzuje, že vyslání splňuje zákonné požadavky. Přitom se jedná o potvrzení, při kterém není prováděno prověřování trhu práce.
Toto také představuje největší rozdíl vzhledem k „povolení pro vyslání“ popř. k „pracovnímu povolení“, která mohou být udělena jen tehdy, pokud by jejich udělením nebyl ohrožen nebo omezen rakouský trh práce.

Kdy je nutné „EU-potvrzení o vyslání“:

EU-potvrzení o vyslání je požadováno, pokud

  • je do Rakouska vysílán Bulhar, Rumun nebo příslušník třetí země,
  • vyslání provádí podnik se sídlem v některém ze států EU popř. EHP (s výjimkou Bulharska a Rumunska) popř. podnikem se sídlem v Bulharsku nebo Rumunsku v liberalizovaném odvětví (viz k tomu kapitola 1.7.).

4 Kdo je zaměstnavatel z „nových" členských zemí?

Zde se jedná o podnik, který má své sídlo v České republice, na Slovensku, v Maďarsku, Polsku, Slovinsku, Estonsku, Lotyšsku, Litevsku (všech států, které v roce 2004 přistoupily k EU), jakož i v Rumunsku a Bulharsku (přistoupily k EU v roce 2007).

5. Kdo je zaměstnavatel ze „starých" členských zemí?

Zde se jedná o podniky, jejichž sídlo je v Belgii, Itálii, Švédsku, Dánsku, Německu, Lucembursku, Španělsku, Finsku, Francii, Řecku, Irsku, Portugalsku, Velké Británii nebo Nizozemsku.

6. Kdo je zaměstnavatel z třetí země?

Zde se jedná o podnik, který má své sídlo v zemi, která není členským státem Evropské Unie nebo Evropského hospodářského prostoru.

7. Které činnosti patří do neliberalizovaného (chráněného) sektoru?

Jestli je u vysílání pracovníků potřeba získat „povolení k vyslání“, „EU-potvrzení o vyslání“ nebo „pracovní povolení", závisí také na tom, zda je vysílající podnik činný v chráněném nebo liberalizovaném (nechráněném) odvětví.

K chráněným, tedy neliberalizovaném oborům patří:

  • zahradnické služby,
  • zpracování a opracování přírodních kamenů
  • hlídací a bezpečnostní služba,
  • úklidové služby, 
  • služby domácí péče,
  • sociální služby,
  • stavebnictví včetně příbuzných oborů,
  • výroba ocelových konstrukcí a konstrukcí z lehkých kovů (stavba hal, ne však strojírenských zařízení popř. výrobních linek).

Pozor!
Ve stavebnictví a pro pomocnou stavební výrobu platí zvláštní směrnice! K tomu viz kapitola 2.4.!

Všechny ostatní činnosti firmy přináleží k liberalizovaným oborům (nechráněným), přičemž při jejich zařazení není rozhodující živnostenské oprávnění takovéhoto podniku, ale konkrétně vykonávaná činnost!